Stories // Kluk s řetězem *Vlastní Povídka*

11. září 2011 v 19:10 | Salvatore-Vampire |  Stories
MY OWN CREATION!!
Kopírujte jen se ZDROJEM!!!


Říká se, že v nějaké malé vesničce žil malý 13-ti letý kluk. Byl tichý, neutrální ale až moc zvědavý. Bydlel na okraji vesničky, blízko u lesa, kde do něj vedla úzká cesta za jejich domem.
Poblíž městečka, v lese, bydlel muž. John, ten kluk, by mu hádal nějak 20 let, kdyby nezjistil jeho tajemství.
Jednou v zimě když se John vracel ze školy, viděl stopy, které vedly do lesa. Vzpoměl si na toho muže co tam bydlí, a řekl si "Mno a co?" a neuvědomil si že muž chodí jinudy.
"Asi tam napadalo moc sněhu a nemůže projít."- říkal si pro sebe, doma, až si to uvědomil.
Večer, až šel spát, měl pocit že s nim v pokoji někdo je. Rozsvítil. Počkal až si jeho oči zvyknou na světlo, které průdce zasvítilo. Rozhlédl se po pokoji. Viděl jenom svojí šedou skříň po levém boku, a po pravém psací stůl. Před sebou, u okna, postel. Nikde nikdo. Byl v pokoji sám. Nebo si to aspoň myslel.
Další den, se necítil moc dobře. Přesto musel do školy. Cítil na krku nějakou bolest. Cítil jak má celé tělo vysílené. Ve škole si toho naštěstí nikdo nevšiml. Nechtěl aby byl středem pozornosti, neměl to rád.
Když se vracel domů, měl dojem že to nedojde. Došel, vlezl hned do postele. Byla mu strašná zima. V domě bylo teplo. Mamka mu uvařila čaj, a zeptala se ho jestli nechce jít k doktorovi. Odmítl, řekl že není třeba.
Večer se cítil mnohem líp. Zase měl pocit jako by nebyl sám. Věděl že v pokoji nikdo nebude, jako včera, tak nešel rozsvítit. Usnul.
V noci se probudil. Podíval se na digitální hodiny co měl na stole. 1:23. Byl celý zpocený. Utřel si čelo, a sundal si tričko. Instinktivně se otočil k oknu a hned zase zpět. Otočil se znova. Měl dojem že tam někoho viděl. Někdo stal na jejích zahradě. Podíval se pořádně. Nikdo tam nebyl. Nikdo. Jenom stopy. Věděl že tam někdo stál. Nebyly tam stopy po chození. Žádná cesta hlubokým sněhem. Jenom stopy dvou bot. Nelámal si tím hlavu, nedokázal čistě přemýšlet. Lehl, a usnul.
Ráno, v sobotu se cítil dobře. Vzpomněl si na tu postavu za oknem, a chtěl se tam jít podívat, ujistit se že sou tam ty stopy. Byly tam!
Něco zašustilo v lese. Trochu se lekl ale rozhodl se že se tam podívá.
Když se přiblížil k lesu, slyšel další zašustění. Schoval se za nejbližší strom a poslouchal.
Nic. Jenom ticho a zima. Najednou se ozvalo nechutné rupnutí. Leknutím mu ztuhla krev v žilách. Měl dojem že ten zvuk byl tak hlasitý, že by to i mrtvého probudilo. Zůstal opřený o strom. Slyšel kroky. Naštěstí se oddalovaly. Oddechl si.
Po chvíli se rozhodl že pude zjistit kam má ten člověk namířeno.
Po 2 metrech se zastavil. Leknutím sebou trhl. Na zemi ležela mrtvá srnka. Krk měla převrácený k zády. Na sněhu byla pořádná louže krve.
John stál na místě asi 10 vteřin. Pak srnku obešel a pokračoval v sledování. Sledoval stopy.
Po přibližně dvaceti minutách chůze, se zastavil a prohlédl si velký dům před sebou. Slyšel zabouchnutí dveří, a pak hlasitý cvaknutí zámku. Uvědomil si že je strašný ticho. Přiblížil se k domě. Okna nebyly moc vysoko. Byl zvědavý, věděl že tam bydlí ten divnej muž. Ale co o něm věděl? NIC. Byl zvědavý.
Dům od něj stál asi 100 metrů. Přišel k jednomu oknu. Nebyly tak nízko jak se zdály. Musel být na špičkách aby viděl. V pokoji do kterého se díval, byly samý zrcadla.
Záhadný muž vstoupil do pokoje. V pokoji byl jenom jeden stůl s nějakými kádinky. Muž držel něco v ruce a šel ke stolu. John si všiml že se muž neodráží v zrcadle. Přišlo mu to divný, ale byl zvědavý co ten muž udělá. Lil nějakou červenou tekutinu do jedné z kádinek. Pak to rozmíchal a vypil to. Odraz v zrcadle se mu začal objevovat a muž se hlasitě zasmál. John lehce vykřikl když si všiml jeho dlouhých zubů. Nebylo to moc hlasitý, ale muž ho slyšel. Otočil se k oknu. John se dal na útěk ale zklouz a praštil se do hlavy. John se probudil v tmavé místnosti. Byl omotanej řetězem. Muž ho tam nechal. John po třech dnech zemřel. Teď jeho duše bloudí po lesích a hledá svého vraha. John z té tmy oslepl, a nevidí na toho kdo ho zabijí. Jestli potká vás, tak ho lehce poznáte. Bělmo má červené a oči černé jako uhlí. Když se usměje, vycení svoje špičáky. Pověst praví "Ať si v jakýmkoli lese, nikdy na Johna nemysli, neboť on tvé myšlenky uslyší a příjde si pro tebe!". Říká se že předtím než tě John zabije, hlasitě se zasměje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xx--<Kačí>--xx xx--<Kačí>--xx | E-mail | Web | 11. září 2011 v 19:21 | Reagovat

brrr..tak to je dost hustý,ale je to krásný..hezky píšeš ;) :P

2 PetuLL PetuLL | Web | 12. září 2011 v 14:15 | Reagovat

Ummm.. strašidelné, brrr :-D  :-) .. Moc pěkně píšeš, jen tak dál :-)

3 Mrs. Idiot Mrs. Idiot | Web | 12. září 2011 v 17:31 | Reagovat

Ahoj ještě mi prosím napiš kde chceš být :) (Elite, Top)

4 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 12. září 2011 v 17:59 | Reagovat

Pěkně děkuju a já chtěla jít na procházku do lesa :-D. Ani nápad! :-D

5 Mrs. Idiot Mrs. Idiot | Web | 14. září 2011 v 16:32 | Reagovat

Ahoj na mém blogu je 1.kolo SONB, podívej se jak so dopadl/a :)

6 Mrs. Idiot Mrs. Idiot | Web | 14. září 2011 v 17:34 | Reagovat

Ahoj už je 2. kolo SONB :) (na hlasy)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama