Me Writing // Ve svitu měsíce 1.

3. září 2011 v 21:26 | Salvatore-Vampire |  Writing - In The Moonlight
Milý deníčku,
Je 6:00 ráno, a já mám strach, z prvního dne ve škole. Poté co moji rodiče umřeli při té nehodě, se bojím dalo by se říct všeho. Strach, který ve mě rostě mě obklopuje víc a víc. Při psaní tvé první stránky se mi klepou ruce. Cítím se být slabá. Cítím že na to nemám. Ale nemůžu nechat strach vyhrát nademnou.
Mám divný pocit ze dneška. Venku svítí podzimní slunce. Na okně je nějakej ptáček. Kouká na mě. Vypadá roztomile.
Odletěl. Nechal mě tu samotnou, tak jako rodiče nechali mě a mojí sestřičku.
Ne, už na to nemůžu myslet. Smrt rodičů je příliš bolestivá. Bylo to dávno. Teď už jsem v lepším stavu.
Dnes budu zářit. Jako kdyby se nic nestalo. Těším se na Madison. Isobel už na mě pravděpodobně čeká před domem. Emily je ve svém pokoji, a ještě se obléká. Cítím toasty. Teta už asi připravila svačinu.

Megan zavřela deník s šedým, koženým obalem a dala si ho do tašky. Tašku položla spátky na zem. Šla se podívat do zrcadla. Rozcuchala svoje hnědé, skoro černé vlasy. Mrkla sama na sebe a přitom našpulila rty. Její bledá pokožka byla snad jemnější než dětská. Se svými 175cm byla spokojená. Měla hezké tělo. Štíhlé. Perfektí. Její sytě modré oči se svůdně leskly a plné rty se usmívali. Pak se rozesmála. Nechápala jak tohle mohla právě udělat. Hrála si na namyšlenou barbie. sice je pravda, že jí pokaždý vybrali za královnu. Ale že by byla namyšlená. To ne. Možná jen někdy sobecká a bezcitná. Ale to spíš jen proto, že se bojí ztrapnit se.
Vzala si tašku a přehodila jí přes rameno. Pořád tak lehká - pomyslela si. Vyšla z pokoje ve stejné chvíli jako Emily. Megan pokoj byl na konci choddby, tak měla Emily po levici.
"Dobré ráno prcku"- usmála se na ní Megan. "Dobrou"- Odpověděla, a přitom si utřela oči. Asi ještě nebyla pořádně vzhůru. Její odpověď Megan rozesmála. Nebyl to výsměšek. Byl to roztomilý smích. Megan si všimla jak moc je Emily roztomilá ve slunečním světle. Její dlouhé blonďaté vlasy přímo zářili.
Pak se Megan jenom usmála. Emily už scházela po schodech.
"Megan, je tu Isobel. Chvátni"- volala ze zdola teta Leah. "Ano teto". Její teta byla o několik centimetrů vyšší. Líbila se její postava. Podle Megan to byla perfektní postava pro ženskou. Bohužel, její teta měla na chlapy smůlu. Byla mladá, hezká. Nechápala proč jí každý nechal. Bylo jí teprv 23 let.
Megan sešla po schodech do kuchyně, a vzala si svačinu. "Děkuju". Dala tetě pusu a vyrazila ke dveřím. Venku už na ní čekalo černé Koenigsegg CCX.
Nové auto? Sportovní...mmm. Pomyslela si Megan. To je Isobel. Sportovní auta miluje.
Isobel vyšla z auta. Usmála se. Megan k doběhla a objali se. "Jsem ráda že tě zase vidím, chyběla jsi mi"- řekla Megan a usmáli se na sebe. "Ty mě taky". Znova se objali.
Megan si všimla její nové vůně. Dřív používala jinou. Teď je taková svůdnější. Měla na sobě růžové konversky, černé legíny, růžové unisex tričko s nějakým nádpisem, a černý kabátek. Žvýkala žvejku. Měla na sobě hnědé modní brýle, mouchy, které se jí perfektně hodili k hnědým vlasům. Zvedla brýle a položila si je na hlavu, při čemž odhrnula vlasy od obličeje. Její snědá pokožka vypadala perfektně. Hezká holka. Pomyslela si Megan.
"Nastup si, přijedeme pozdě". Megan vešla do auta. Isobel nastartovala. "Tak jak se máš? Myslím...jako jestli se těšíš do školy?". Usmála se na ní Isobel. "Nevím, nevím jak se mám cítit. Mám z toho divný pocit,". "Chápu,"- řekla smutně Isobel. Všimla si že Megan sklonila hlavu. Neviděla jí na oči, protože jí z ucha spadly vlasy. Ale panovala mezi nima divná atmosféra. "Mimochodem, předevčírem jsem byla na diskotéce a tam....." Dál už Margareth nevnímala. Jeli okolo hřbitova, tam kde teď odpočívali její rodiče. Vzpoměla si na nehodu. Na náraz. Na skřípání pneumatik.
Oči se jí začali plnit slzama. Cítila jak jí pálí. Cítila jak se jí srdce rozbušilo. Slzy pomalu stékaly. Chyběli jí. Rodiče ze všecho nejvíc. Její život teprva začal. Ještě si toho s nima mohla tolik užít. A teď jsou pryč.
"Megan, já jsem tady," Podívala se Isobel na Megan. "Já..promiň, co jsi říkala?"- utřela si slzy Megan. "Chybí ti viď?".
Něco přeběhlo přes silnici. "Isobel, pozor." Bylo to jako deja-vu. Jako by se všechno znova opakovalo. Skřípání pneumatik. Průdké brždení. Bála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Yasemin Other | Web | 7. září 2011 v 16:45 | Reagovat

Vau pekné no :D Podobné názvy ale story iné :D Na námet VD? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama